ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1374.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1374/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J. d., zastoupeného dvokátem, proti žalované České republice – Ú. p. z. s. ve v. m., o zaplacení 30.178,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 189/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 2. 12. 2008, č. j. 54 Co 316/2008 - 91, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2009, č. j. 54 Co 316/2008 - 101, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.057,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s .ř.):
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 2. 12. 2008, č. j.
54 Co 316/2008 - 91, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2009, č. j. 54 Co 316/2008 - 101, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 7. 2008, č. j. 6 C 189/2008 - 65, kterým žalované bylo uložena povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku částku 30.178,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30.178,10 Kč od 7. 12. 2006, nejdéle do 31. 12. 2006, s tím, že poté bude výše úroků odpovídat roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procent a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, až do zaplacení, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřuje v posouzení: 1) účinků nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 278/2004 Sb., 2) vztahu ustanovení §879c a násl. obč. zák. k přechodným ustanovením části čtvrté zákona č. 229/2001 Sb., 3) dopadu ustanovení §879c a násl. obč. zák. na právní vztahy založené a existující v době od 30. 6. 2001 do 31. 12. 2004, a 4) zda se přiznáním bezdůvodného obohacení z důvodu vzniku vlastnického práva ze zákona podnikatelskému subjektu nejedná o zakázanou veřejnou podporu dle práva Evropského společenství a dle zákona č. 59/2000 Sb. Dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uplatněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení není promlčen. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené
v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastnicí řízení, řádně zastoupenou zaměstnancem s právnickým vzděláním, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Otázky, které podle dovolatelky mají pro rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam, nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť napadené rozhodnutí je v tomto směru v souladu se závěry uvedenými v nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 a ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 32, pod č. 35/2004, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4459 a v časopise Právní rozhledy č. 1, roč. 2007, str. 31, který se týkal obdobného předmětu řízení, a v usneseních Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, a ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. IV. ÚS 914/07, v nichž oba soudy zaujaly shodný závěr, že „zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními §879c, §879d a §879e občanského zákoníku“, od nějž se Nejvyšší soud v této věci nemá důvod odchýlit (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2504/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2316/2006, ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1456/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2506/2006, ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2490/2006, ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4270/2007, ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2797/2007, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2246/2007, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1945/2007, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3201/2007, ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4961/2008, ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4526/2008, ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5088/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1345/2007, ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4061/2008, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 1680/2007, v němž byla řešena mj. otázka promlčení).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 3.110,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod. 4, zaokrouhlená podle §16 odst. 2, snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50% podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobci vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 647,90 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce ve výši 4.057,90 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu