Přehled zveřejněných rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu s právní větou v roce 2003

spisová
značka
datum
rozhodnutí
význam právní
věta
7 A 563/2002 29. 5. 2003 B Pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §2 odst. 1 a §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, není zapotřebí, aby soudní rozhodnutí vydané v režimu zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, bezpodmínečně obsahovalo kromě výroku o zrušení původního rozhodnutí o věznění také výrok o zproštění obžaloby. Výklad zákona podle podobnosti (per analogiam legis) tu není namístě.
7 A 501/2002 28. 5. 2003 A I. Pokud nebyl odsuzující rozsudek zrušen ve výroku o vině, ale pouze ve výroku o trestu, a nově uložený trest byl vyšší než trest fakticky vykonaný (§4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb.), nejsou splněny podmínky pro přiznání nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §2 odst. 1 a §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. II. Je-li poté, kdy Česká správa sociálního zabezpečení již zamítla žádost o poskytnutí jednorázové částky podle zákona č. 261/2001 Sb., zrušen odsuzující rozsudek, jakož i k němu se vztahující rehabilitační rozhodnutí, a žadatel v zákonné lhůtě k uplatnění tohoto nároku rozšířil původní žádost o další nárok, jedná se o žádost novou, o které musí být samostatně rozhodnuto.
5 A 27/2000 28. 5. 2003 A Vyloučení zápočtu doby výkonu služby příslušníka Sboru národní bezpečnosti zařazeného ve složce Státní bezpečnosti podle §153 odst. 2 a §157c zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, do doby trvání služebního poměru pro přiznání příspěvku za službu neodporuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod.
7 A 124/2000 28. 5. 2003 A Není možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výroku změnit (§59 odst. 2 správního řádu z roku 1967). Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a soud je zruší podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro vady řízení bez jednání.
Nad 47/2003 - 27 28. 5. 2003 B Soudní řád správní neobsahuje – a to ani v ustanoveních §7 a §129 a násl. - pravidlo, kterým by došlo v řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti u soudů zahájených před 1. 1. 2003 ke změně místní příslušnosti od 1. 1. 2003. I ve správním soudnictví je nutno vycházet ze zásad spravedlivého procesu, a tedy z toho, že pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu byly v době jeho zahájení.
2 Ads 12/2003 27. 5. 2003 A Postup soudu, který vyšel při posuzování souběhu průměrného měsíčního výdělku z výdělečné činnosti a částečného invalidního důchodu ze zprávy zaměstnavatele, která se následně ukázala nepravdivou, a v důsledku toho nesprávně posoudil naplnění zákonných podmínek k úpravě částečného invalidního důchodu, je jinou vadou řízení před soudem [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
6 Afs 3/2003 27. 5. 2003 A Právnická osoba se v místě doručování nezdržuje (§47 odst. 3 a 4 o. s. ř. a §42 odst. 5 s. ř. s.), jestliže na adrese jejího sídla, popřípadě na adrese, kterou soudu sdělila, nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, a právnická osoba v místě doručování nevyvíjí podnikatelskou či jinou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců nebo jiných osob.
5 A 4/2002 27. 5. 2003 A Jedním z právních předpisů, které stanoví odchylnou lhůtu pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí, je zákon č. 526/1990 Sb., o cenách. Podle jeho ustanovení §17 odst. 6 činí tato lhůta 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Žaloba podaná po této lhůtě je opožděná a soud ji odmítne podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Komp 1/2003 - 27 27. 5. 2003 A Kompetenční spor ve smyslu §97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může pojmově vzniknout jen mezi ústředními správními úřady. Spor mezi Ministerstvem vnitra a Bezpečnostní informační službou, která ústředním správním úřadem není, o to, kdo má rozhodnout ve věci příspěvku za službu bývalého příslušníka Federální bezpečnostní informační služby, proto není sporem mezi ústředními správními úřady a pravomoc Nejvyššího správního soudu takový spor rozhodnout není podle zákona dána. Žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
5 A 518/2002 27. 5. 2003 B Vdova po politickém vězni, která s tímto vězněm uzavřela manželství až v době po jeho propuštění z vězení, není oprávněnou osobou ve smyslu §2 odst. 2 a §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, neboť §2 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. předpokládá, že manželství trvalo po celou dobu věznění, či během tohoto věznění vzniklo.
7 A 152/2002 27. 5. 2003 B Ochranná známka (§1 zákona č. 137/1995 Sb., o Ochranných známkách) je předmětem průmyslového vlastnictví. Je nehmotným statkem, který lze z hlediska §118 odst. 1 občanského zákoníku považovat za jinou majetkovou hodnotu, způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů. Společenské vztahy upravené právem průmyslového vlastnictví proto tvoří specifickou oblast občanskoprávních vztahů. Rozhodování o výmazu Ochranné známky (§25 zákona č. 137/1995 Sb.) je tak rozhodováním správního orgánu o soukromoprávní věci, kterou nelze projednávat a rozhodovat ve správním soudnictví, nýbrž toliko v civilním řízení soudním (§46 odst. 2 s. ř. s.).
6 A 95/2002 22. 5. 2003 A Rozhodnutí, jímž podle §9 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. zamítne Ministerstvo zemědělství návrh na určení osoby povinné k náhradě za odňatý živý nebo mrtvý inventář či zásoby, není po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního, protože se jím nezakládá, nemění ani neodnímá žádné právo nebo povinnost; takový akt je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne [§68 písm. e), §70 písm. a) a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
2 Ads 4/2003 21. 5. 2003 A Pokud nárok na vdovecký důchod vznikl již za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, trval v době nabytí účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nezanikl ukončením výplaty sirotčího důchodu, mohla být žádost ze dne 22. 9. 1999 o přiznání vdoveckého důchodu od 1. 1. 1996 posuzována dle obsahu jen jako žádost o obnovu výplaty dávky podle přechodného ustanovení §93 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nikoliv podle §85 téhož zákona.
7 A 130/2001 - 39 21. 5. 2003 A Lhůta k rozhodnutí o rozkladu podle §16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy. Ode dne následujícího po dni, v němž marně uplynula lhůta k rozhodnutí o rozkladu, počíná běžet lhůta k podání žaloby podle §250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002.*)
1 A 550/2002 21. 5. 2003 B Osoba, jejíž účast v boji za národní osvobození netrvala celé tři měsíce (v případě služby v partyzánské jednotce jako československý partyzán podle zákona č. 34/1946 Sb., jímž se vymezuje pojem československého partyzána, celé dva měsíce) a ani ve vlastnosti účastníka národního boje nebyla zraněna takovým způsobem, že by jí v důsledku tohoto zranění byl přiznán plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, invalidní důchod nebo přídavek k důchodu, nemá nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 60 000 Kč podle §5 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ani nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 120 000 Kč podle ...
6 A 524/2002 21. 5. 2003 B Jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí Jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí Jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nelze poskytnout držitelům osvědčení vydaného podle §8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, jejichž účast v boji za národní osvobození spadá do kategorie §1 odst. 1 bodu 1. písm. g) zákona č. 255/1946 Sb.
7 A 37/2001 13. 5. 2003 A Ustanovení §18 odst. 2 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, je speciální vůči obecnému ustanovení §17 tohoto zákona.
7 A 137/2001 13. 5. 2003 A Otázku plnění podmínek trvalého žití na území České republiky ve smyslu §18a odst. 1 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o státním občanství, nelze posoudit toliko s ohledem na plnění podmínek trvalého pobytu, neboť jde o dva odlišné právní instituty.
7 A 146/2001 13. 5. 2003 A Zruší-li Ústavní soud některé ustanovení zákona pro jeho neústavnost, odpovídá principu oprávněného očekávání, aby soud v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí správního orgánu, které se o ně opírá. Při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí proto správní soud není vázán ustanovením takto zrušeného zákonného ustanovení, ale musí dbát nálezu Ústavního soudu; v takovém případě není rozhodující, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno ještě před tím, než Ústavní soud zákonné ustanovení zrušil. Nezákonnost napadeného rozhodnutí pak správní soud zpravidla shledá v rozporu s předpisem vyšší právní síly, totiž s Ústavou. O otázce rozporu zákona s Ústavou si soud ve správním soudnictví nemůže učinit úsudek sám, a to tím spíše, byl-li zákon zrušen v řízení, které správní soud v obdobné věci sám svým návrhem u Ústavního soudu vyvolal.
6 Ads 23/2003 13. 5. 2003 B Bylo-li před nabytím účinnosti s. ř. s. vydáno rozhodnutí ve správním soudnictví, proti kterému bylo přípustné odvolání, a toto odvolání bylo podáno po nabytí účinnosti tohoto zákona, není možné na tento případ přímo aplikovat žádné přechodné ustanovení soudního řádu správního, neboť se jedná o nezamýšlenou mezeru v zákoně. Je tedy nutné vycházet z principu úpravy přechodných ustanovení soudního řádu správního, podle kterého nemá být účastník zkrácen na svých procesních právech, která mu zajišťovala stará právní úprava, pouze se tato práva přizpůsobí procesní úpravě nové, tj. úpravě soudního řádu správního. Jelikož je i novou právní úpravou zaručena dvojinstančnost správního soudnictví, může na základě tohoto principu účastník, který mohl podle staré právní úpravy podat odvolání, podat kasační stížnost, a to ve lhůtě, kterou mu umožňovala stará právní úprava pro podání odvolání.
7 A 107/2002 12. 5. 2003 B Požaduje-li žalobce v podané žalobě zaplacení úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, správní soud žalobu odmítne podle §46 odst. 2 s. ř. s.; nejde totiž o věc správního soudnictví, ale jedná se o spor vyplývající z občanskoprávních vztahů, který má být projednán a rozhodnut v civilním řízení soudním.
Na 164/2002 - 1 12. 5. 2003 B Do pravomoci soudů ve správním soudnictví s ohledem na ustanovení §4 s. ř. s. nepatří přezkoumávat rozhodnutí soudů o nařízení výkonu rozhodnutí.
2 A 1096/2002 6. 5. 2003 B Vydal-li správní orgán před nabytím účinnosti soudního řádu správního nové rozhodnutí podle §250o o. s. ř., kterým návrhu zcela vyhověl, aniž o opravném prostředku bylo rozhodnuto do 31. 12. 2002, soud řízení dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (129 odst. 2 s. ř. s.). Vyjádří-li se proto žalobce ve stanovené lhůtě, že je postupem správního orgánu uspokojen, soud řízení zastaví podle §62 odst. 4 s. ř. s.
6 A 153/2002 29. 4. 2003 A Přezkoumání daňových rozhodnutí podle §55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je pouhým výkonem dozorčího práva správního orgánu a žádost o ně nezakládá právní nárok daňového subjektu na meritorní projednání. Výrok, jímž nebylo přezkoumání povoleno, není tedy rozhodnutím ve smyslu soudního řádu správního, neboť se jím nezasahuje do subjektivních práv daňového subjektu, a není proto přezkoumatelný ve správním soudnictví [§68 písm. e) a §70 písm. a) s. ř. s.].
Nad 40/2003 - 30 29. 4. 2003 B Místní příslušnost krajského soudu ve věcech správního soudnictví, založená podle procesních předpisů účinných do 31. 12. 2002, trvá také po datu 1. 1. 2003; nové úpravy Místní příslušnosti v §7 s. ř. s. se nelze dovolat s poukazem na přechodná ustanovení §129 a §130 s. ř. s. Obecná zásada trvání soudní příslušnosti (perpetuatio fori) se uplatní i v těchto případech.
Nao 19/2003 - 16 29. 4. 2003 B Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce. Institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů.
6 As 1/2003 28. 4. 2003 B Rozhodnutí o zamítnutí vkladu věcného práva k nemovitosti do katastru nemovitostí podle §5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb., je Rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, vydaným v mezích zákonné pravomoci správního orgánu (§46 odst. 2 s. ř. s.). O opravném prostředku (nyní žalobě) proti Rozhodnutí katastrálního úřadu má jednat a Rozhodnout soud v civilním řízení soudním, nikoliv ve správním soudnictví.
Nao 18/2003 - 36 25. 4. 2003 A Poučení, kterého se žalobkyni soudem dostalo v souvislosti se zasláním posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, o tom, že „pokud vzhledem k závěru posudku Posudkové komise MPSV ČR na žalobě netrvá, nechť sdělí, že žalobu proti žalované České správě sociálního zabezpečení bere zpět“, nelze považovat za důvod k pochybnosti o nepodjatosti soudce, který věc projednává a rozhoduje (§8 odst. 1 s. ř. s.). Z uvedeného poučení nevyplývá, že žalobkyně vzhledem k posouzení obsaženému v posudku nemá trvat na žalobě proti napadenému rozhodnutí.
7 A 43/2001 24. 4. 2003 B Rozhodnutí Komise pro cenné papíry o pozastavení obchodování s akciemi, vydané podle §43 odst. 1 písm. a) správního řádu (§11 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry) a označené jako předběžné, je vyloučeno z přezkumu soudem ve smyslu §70 písm. b) s. ř. s.
7 A 57/2002 15. 4. 2003 A Vrchní soudy byly dle §246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002 věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů státní správy. Český telekomunikační úřad není ústředním orgánem státní správy, a proto k řízení o žalobě proti jeho rozhodnutí nebyla založena věcná příslušnost vrchního soudu. K řízení tedy není příslušný ani Nejvyšší správní soud, jemuž byla věc k dokončení řízení postoupena. Řízení proto dokončí soud, který byl věcně a místně příslušný dle §246 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002.
7 A 32/2002 15. 4. 2003 A I. Pražská městská část nebyla a neměla být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle §37 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), a nebyla proto legitimována k podání správní žaloby podle §250 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002. Z tohoto důvodu přicházelo v úvahu zastavení řízení podle §250d odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou k podání správní žaloby. k 250 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002 II. Nesouhlasí-li správní orgán nižšího stupně s právním názorem správního orgánu vyššího stupně, nemůže se podáním správní žaloby snažit o zvrácení rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně. k 250 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002
6 A 11/2000 11. 4. 2003 A Nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž došlo k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku, a tím k zániku právnické osoby (§20a odst. 2 občanského zákoníku), zanikla současně i plná moc udělená touto právnickou osobou advokátovi k zastupování v řízení před soudem (§35 odst. 2 s. ř. s.).
Na 265/2002 - 9 10. 4. 2003 A Rozhodl-li soud ve správním soudnictví o žalobě proti správnímu rozhodnutí před datem 31. 12. 2002 a podal-li žalobce i přes správné poučení o tom, že proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, proti tomuto rozhodnutí soudu „odvolání“, odmítne takové odvolání postupem podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud, jemuž bylo odvolání adresováno (soud adresy), protože tu není žádný soud, který byl funkčně příslušný k projednání odvolání. Bylo-li však odvolání adresováno přede dnem 1. 1. 2003 vrchnímu soudu, odmítne takové odvolání Nejvyšší správní soud (§132 s. ř. s.).
5 A 170/2002 8. 4. 2003 A Rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§30 a §65 správního řádu), je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení práv a povinností účastníka řízení. Takový úkon je vyloučen ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví podle §70 písm. a) s. ř. s., neboť není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.; žalobu proti němu podanou správní soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Na 249/2003 - 9 8. 4. 2003 A Pasivní legitimace je v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podle §79 odst. 2 s. ř. s. určena tvrzením žalobce v žalobě. Existencí povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení se soud, a to soud věcně a místně příslušný, zabývá až při věcném posuzování žaloby a nikoli při rozhodování o procesních otázkách.
5 A 162/2002 8. 4. 2003 B Podle §250b o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, byla pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu stanovena lhůta dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni; zmeškání této lhůty nebylo možné prominout. Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§132 s. ř. s.), odmítne opožděně podanou žalobu Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
6 A 97/2002 1. 4. 2003 A Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce o mzdových nárocích žalobce podle §9 odst. 4 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci. Ochrana soukromých práv, byť byla předmětem řízení u správního orgánu, je zajištěna postupem podle §244 a násl. o. s. ř. ve znění účinném po 1. 1. 2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení, a nikoliv ve správním soudnictví [§46 odst. 2 a §68 písm. b) s. ř. s.].
Na 245/2003 26. 3. 2003 B Nárok na náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími správních orgánů se uplatňuje u ústředního správního úřadu uvedeného v §6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zkrácený název). Nejvyšší správní soud nemá v této věci pravomoc jednat a rozhodnout; žalobu v takové věci podanou proto odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Na 350/2003 - 4 25. 3. 2003 A Pro řízení ve věcech správních žalob proti rozhodnutím Grantové agentury České republiky byl a je podle §7 odst. 1 a 2 s. ř. s. věcně a místně příslušný Městský soud v Praze. Grantová agentura České republiky měla sice podle §10 zákona ČNR č. 300/1992 Sb. „postavení“ ústředního orgánu státní správy „pro rozpočtové účely“, nicméně ústředním orgánem státní správy (§246 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002) nebyla, a není jím ani po zrušení zákona ČNR č. 300/1992 Sb. zákonem č. 130/2002 Sb. To, že je nyní správcem rozpočtové kapitoly a samostatnou účetní jednotkou, z ní ústřední orgán státní správy ve smyslu zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, nečiní.
7 A 23/2002 - 36 25. 3. 2003 B Rozhodnutí správního orgánu podle §17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o zřízení věcného břemene je rozhodnutím ve věci soukromoprávní (§46 odst. 2 s. ř. s.).
Nad 138/2001 - 1 24. 3. 2003 B Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu podaném do 31. 12. 2003 soud zastaví, neboť proti takovému rozhodnutí dle §250 o. s. ř. v tehdy platném znění nebyl s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení opravný prostředek přípustný.
Nao 2/2003 - 18 19. 3. 2003 A Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
6 Ads 2/2003 18. 3. 2003 A Z kasačního principu přezkumu rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti vyplývá, že nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] se posuzuje podle právních předpisů účinných ke dni vyhlášení přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu.
Na 281/2003 - 9 12. 3. 2003 A Pravomoc k projednání a rozhodnutí sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti svěřuje §7 odst. 1 o. s. ř. soudu jednajícímu a rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Soud jednající a rozhodující ve správním soudnictví žalobu v takové věci odmítne podle §46 odst. 2 s. ř. s.
Na 285/2003 - 4 10. 3. 2003 A Spor mezi „naturálním vlastníkem“ a „knihovním vlastníkem“ nemovitosti o vlastnictví k této nemovitosti je sporem, o kterém náleží jednat soudu v občanském soudním řízení. Dojde-li takový návrh správnímu soudu, je na místě jej odmítnout podle §46 odst. 2 s. ř. s.
Na 174/2003 - 5 10. 3. 2003 B Podal-li žalobce u krajského soudu proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek podle právních předpisů účinných do konce roku 2002 (hlava třetí páté části o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002), nemůže soud takové podání žalobci pouze vrátit přípisem soudní kanceláře s tím, že rozhodnutí správního orgánu se týkalo restituční věci podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) a že krajský soud není pro projednání věcně příslušný. Má-li krajský soud za to, že správní orgán rozhodoval ve věci soukromoprávní, musí takovou žalobu odmítnout řádně odůvodněným usnesením, které bude také obsahovat přiměřené poučení, a to postupem podle §46 odst. 2 [§68 písm. b)] s. ř. s.
6 A 23/2002 - 47 27. 2. 2003 A Rozhodnutí o schválení dohody podle §9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je rozhodnutím o věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů. Soud ve správním soudnictví odmítne na základě §46 odst. 2 s. ř. s. návrh na přezkoumání takového rozhodnutí, byť by se týkalo pouze procesní otázky účastenství navrhovatelů v tomto řízení.
Na 267/2003 - 5 27. 2. 2003 A Je-li k projednání žaloby dána pravomoc soudů České republiky a chybějí-li podmínky místní příslušnosti, Nejvyšší správní soud za použití §64 a §3 odst. 2 s. ř. s. přiměřeně aplikuje ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. a svým rozhodnutím určí krajský soud, který věc projedná a rozhodne.
Na 56/2003 - 7 27. 2. 2003 A Žalobu podanou u Nejvyššího správního soudu, jíž se žalobce domáhá náhrady škody, která mu údajně vznikla nesprávným úředním postupem při prodeji nemovitosti, soud odmítne podle §46 odst. 2 s. ř. s., protože jde o spor v soukromoprávní věci. Je bez právního významu, že žaloba je podána proti obci.
6 A 71/2000 27. 2. 2003 B Věcné břemeno je jedním z věcných práv k věci cizí upravených §151–180 občanského zákoníku, a jeho zřízení je tedy věcí vyplývající ze soukromoprávních vztahů. Rozhodnutí, jímž správní orgán II. stupně potvrdil rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle §17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není proto přezkoumatelné ve správním soudnictví [§46 odst. 2 a §68 písm. b) s. ř. s.].

Za rok 2003 bylo zveřejněno 509 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s právní větou, zobrazena strana 10 z celkem 11 stran,
v čase 0.000196 sekundy z toho 0.000069 sekundy NoSQL databáze.